Italský corso pes
(Italian Cane Corso)
Povaha plemene
Je to mohutný a silný služební pes, perfektní ochránce a obranář. Nikdy neustoupí před nebezpečím a svého pána bude bránit až do konce. Je inteligentní, klidný, duševně vyrovnaný a snadno se cvičí. Italský corso pes je bezmezně oddaný svému pánovi, miluje svou rodinu a je výborný i k dětem.
Popis italského corso psa
Italský corso pes je středně velký až velký, robustní a silný pes obdélníkového formátu, který však působí elegantním a atletickým dojmem. Psi měří v kohoutku 62 až 68 cm a váží 42 až 50kg, feny měří 58 až 64 cm a váží 38 až 45 kg.
Má velkou molossoidní hlavu se širokou lebkou, kratší, silnou, čtvercovou tlamou, širokými čelistmi, kde horní pysk překrývá dolní, černou nosní houbou s otevřenými nozdrami, středně velkýma očima s tmavou duhovkou a trojúhelníkovýma ušima. Jeho krk je silný a svalnatý, stejně dlouhý jako hlava, tělo silné, nikoli podsadité, kohoutek výrazný, hřbet rovný, osvalený, bedra krátká, hrudník hluboký a široký dosahující až k lokti a záda pevná a dlouhá, lehce spadající. Italský corso pes má vysoko nasazený ocas, který je u kořene velmi silný, není však zatočený ani vzpřímený. Hrudní i pánevní končetiny jsou silné, dobře osvalené, přední tlapky jsou spíše kočičí, zadní jsou oválnější. Nejobvyklejším pohybem je klus.
Kůže je silná, těsně přiléhající k tělu. Srst je hustá, krátká a lesklá s minimální podsadou. Barva může být černá, olověně šedá, břidlicová, světle šedá, světle plavá, jelení červeň, tmavé odstíny žluté, nebo žíhaná. U žlutých a žíhaných psů je černá nebo šedá maska, která pokrývá pouze tlamu. Přípustná je malá bílá skvrna na hrudi, špičkách tlap a na nosu.
Italský corso pes se průměrně dožívá kolem 10 let.
Klasifikace FCI
Podle FCI (Mezinárodní kynologická federace) je italský corso pes zařazen do skupiny II. - pinčové a knírači, molossové, švýcarští horští a salašničtí psi, sekce 2.2 - psi molosského typu, horští psi, bez zkoušek z výkonu. Oficiální zkratka pro ČR je CC. Využitím je to hlídací pes, ochranář, policejní pes, stopař.
Základní péče o psa
Cíleným šlechtěním se daří odstraňovat nedostatky původních molossů, zejména dysplazií kloubů a dýchacím obtížím, takže se jedná o poměrně zdravé plemeno. Italský corso pes potřebuje ve štěněčím věku dobrou socializaci, pro kterou je ideální, když štěně vyrůstá v přirozené smečce. Je poměrně nenáročný na stravu a na prostor, kde se chová, takže může být chován i doma. Potřebuje ale výběh, nebo časté procházky. Srst žádnou zvláštní péči nevyžaduje.
Zajímavostí je, že cena špičkových psů se může vyšplhat až na 2000 Euro.
Historie plemene italský corso pes
Italský corso pes je jedním z nevzácnějších a také nejdražších psích plemen. Jeho předchůdcem byl Canis Pugnax, starodávný římský pes molosského typu. Byl používán pro lov velkých divokých zvířat, ale také jako pomocník válečníků, ochránce a strážce. Postupem doby se mezi běžným italským lidem stal drahocenným rodinným společníkem, používaným pro ochranu majetku, stáda, ale i osob. Dříve byl italský corso pes běžně rozšířen po celém území Itálie, jak dokazují rozsáhlé ikonografické a historiografické materiály, v nedávné minulosti se jeho populace zachovala pouze na území jižní Itálie, v oblasti Puglia, Lucania a Sannio. Pokusy o znovuoživení plemene začaly v roce 1978, od roku 1994 je zaregistrováno a v roce 2007 bylo oficiálně uznáno FCI. Dnes se několik chovných stanic v Evropě a USA snaží o jeho rozvoj, přesto je italský corso pes stále hodně vzácný. K nám se první jedinci dostali na přelomu let 1996/1997 a v roce 2000 vznikl český klub chovatelů.