Vrčení a kňučení

Vrčení a kňučení

 

VRČENÍ A KŇUČENÍ

Hlasový projev v kombinaci s řečí těla napomáhá jednoznačnému určení nálady psa. Přestože některé rasy jsou hlučnější a zvuky vydávají častěji než jiní psi, základní charakteristiky hlasu včetně kňučení a vrčení jsou společné pro všechny rasy.

Co váš pes říká?
Vrčení je vždy upozorněním pro ostatní. Může to být projev agrese, ale také strachu, nebo výzva, abyste se psa nedotýkali, protože je sužován bolestí. Ať už je důvod jakýkoliv, jestliže je budete ignorovat, pes své vrčení vystupňuje a prohloubí.
Jde-li o setkání se soupeřem, pes se na svého soka upřeně dívá a vrčí s odhrnutými pysky, aby tak odhalil zuby. Takovéto varování bývá užitečné, protože často zabrání rvačce mezi dvěma psy. Při vzrůstající frekvenci a hlasitosti vrčení se podřízený pes nejčastěji stáhne a ustoupí dominantnějšímu soupeři. Bohužel, lidé často nerozumějí nebo nedbají jasného varování, a tak se stane, že pes zaútočí.

Na druhé straně kňučení znamená volání, žádost o pozornost nebo prosbu o pomoc. Tón kňučení je vždy vyšší než tón vrčení. Mějte to na paměti, když svého psa cvičíte. Během tréninku na něj mluvte klidně a hlubším hlasem, protože to je autoritativnější tón a ukazujete tím svou dominanci. To je také příčina, proč psi často neposlouchají děti.
Jejich hlas nezní psím uším dostatečně autoritativně. Kňučení pes používá také na vyjádření pocitu úzkosti, bolesti nebo stresu. Při nesprávné výchově se pes naučí vynucovat si pamlsek nebo procházku právě kňučením. Podobně jako je tomu u vrčení, i kňučení se stupňuje, jestliže se pes cítí opomíjený. Kňučení je ovšem i znakem podřízenosti, bývá však doplněno ještě o další projevy, např. stažení ocasu apod.
U podřízeného chování se pes snaží imitovat kňučení štěňat.

Děti a pes
Bohužel, dětem hrozí ze strany psa největší nebezpečí. Je to proto, jak pes vnímá jejich roli v rodině. Poskytovatelem jídla a cvičitelem bývá dospělý člen rodiny, a proto ho pes vnímá jako vůdce smečky. Děti jsou podřízené, a tak se pes vymezuje jako dominantní vůči nim. Na malé děti byste měli vždy dávat pozor, protože nemusí správně odhadnout varovné vrčení.
Řekněte jim, aby psa nedráždily a nevyrušovaly při jídle nebo spánku. V případě, že pes vrčí, mělo by dítě vědět, že se musí hned zvednout a vzdálit. Stojící dítě se psovi zdá větší a rovněž se zmenšuje riziko kousnutí do obličeje.


Z knihy: Jak porozumět svému psovi
Napsal: David Alderton
České vydání vydalo Nakladatelství Junior, s.r.o., 2005